Klášter, pivovar a superpočítač. FIT spojila nespojitelné

Fakulta informačních technologií je podle jeho slov jedním z nejkrásnějších areálů v Evropě. Zdeněk Bouša se po chodbách dnešní FIT pohyboval jako student, proděkan i tajemník. Pamatuje tak i doby, kdy kadetka zdaleka nevypadala jako dnes a měla doslova namále, kdy místo dnešního pavilonu L stála masna a na místě, kde jsou dnes posluchárny, bývala uhelná kotelna. Kdy celé jedno křídlo bývalého kláštera zabíral sálový počítač a učilo se v refektáři i na chodbách.

Když se pak začala rodit myšlenka na vznik nové fakulty, vznikla také nerudovská otázka: kam s ní? Z propočtů a demografických křivek bylo jasné, že bude třeba vytvořit prostory pro 2 500 studentů. Možnosti byly dvě: nová fakulta může zůstat na Božetěchově, jen pokud se podaří převést od města pozemky bývalého velkostatku na protější straně silnice. Nebo - pokud se podaří zajistit novou výstavbu - se kompletně přestěhuje do kampusu pod Palackého vrchem. "Myšlenku rekonstrukce a dostavby nakonec podpořil starosta Králova Pole i brněnský magistrát. Je skvělé, že se to povedlo. Jsem přesvědčen, že díky tomu se podařilo kadetku zachránit pro další generace," říká Zdeněk Bouša.

Rekonstrukce a dostavba kampusu fakulty byly finančně velmi náročné a stály téměř 800 milionů korun. Na financování se podílelo zejména ministerstvo financí, ale také ministerstvo kultury, město Brno i samotné VUT. Fakulta tak získala unikátní kampus, který spojuje citlivě rekonstruovaný historický areál s klášterem, zámečkem a starým pivovarem s novými moderními stavbami.

Autorem návrhu je architekt Vladislav Vrána ze společnosti ATELIER 2002, který je autorem prvních dvou etap dostavby a rekonstrukce. Ke spolupráci na celkové rekonstrukci a dostavbě areálu přizval architekta Aleše Buriana z architektonické kanceláře BURIAN-KŘIVINKA. "Přestože plány na přestavbu jsme spolu dávali dohromady už od konce 90. let, do země se poprvé koplo až v roce 2004. A aby se výuka na již existující FIT VUT nezastavila, museli jsme stavět na dvě etapy. Nejdřív vznikla nová budova, kam se na čas přestěhovala celá fakulta, a pak se pokračovalo rekonstrukcí bývalého kartuziánského kláštera do barokní podoby," vzpomíná Zdeněk Bouša.

V historických sklepeních bývalého velkostatku bylo tolik spodní vody, že první zprávy o jejich existenci a o tom, co se pod povrchem vůbec nachází, museli přinést potápěči. Dnes se spodní voda odčerpává a slouží jako užitková pro splachování a zalévání. Začalo se ale tím nejjednodušším - bouráním. "Některé části byly tak zdevastované, že padaly samy. Klášterní pivovar byl v lepším stavu, i když by prý stačilo víc zabrat bagrem a spadl by taky," vzpomíná Zdeněk Bouša. Podařilo se ho však zrekonstruovat pro stravovací a ubytovací zázemí.

Přestavba byla samý archeologický nález. Našla se pec, ve které se pálily cihly na výstavbu kartuziánského kláštera, nebo třeba kosti. "Ty byly naštěstí jenom koňské," směje se Zdeněk Bouša. Každý cenný nález totiž přestavbu zdržoval. Nejvíc jich přinesla rekonstrukce kláštera, kde se podařilo kromě památek z doby husitských válek nebo švédského obléhání zachránit i torzo jednoho z nejstarších hodinových strojů v Brně. Dnes ho návštěvníci najdou v Muzeu výpočetní techniky FIT.

"Už na začátku jsme rozhodli, že v historické části zůstanou především učebny, přednáškové místnosti a kanceláře. Do nové budovy jsme pak potřebovali dostat těžkou výpočetní techniku. Byli tací, kteří říkali, že to nejde, ale nejen že to šlo, ale dalo se to udělat i s citem," říká Zdeněk Bouša. Do budovy Výzkumného centra informačních technologií, která vznikla v roce 2014, se tak podařilo umístit technologii výpočetního klastru a datového centra, jež slouží jako přístupový bod superpočítače v Ostravě. Ten ve své době patřil mezi nejvýkonnější na světě. V praxi to znamenalo ohromný chladicí výkon pro rozsáhlou serverovnu a využití přebytečného odpadního tepla i pro vytápění areálu.

"Některé představy se ale nenaplnily. Například jsme se kvůli podzemní vodě museli vzdát plánů na dvě patra podzemních garáží. Jedno muselo stačit," rekapituluje Zdeněk Bouša. Naopak si cení toho, že se podařilo svést všechny inženýrské sítě do jednoho průchozího kolektoru pod areálem fakulty. Dnes díky tomu mají opraváři v případě poruchy dobrý přístup ke každému drátu, aniž by se muselo kopnout. Kdysi tu prý byla místo kolektoru podzemní chodba až na Špilberk, ale kdo ví...

Zdeněk Bouša vystřídal během svého působení na FIT celkem tři kanceláře a stejně jako ostatním informatikům se mu před 20 lety nechtělo historické prostory opouštět. "Rád se projdu do klauzur nebo refektáře bývalého kartuziánského kláštera a nechám na sebe dýchat historickou atmosféru," říká. Jak dodává, je rád, že se podařilo vybudovat místo, které slouží k výuce, ale je také otevřené veřejnosti.

"Nebýt VUT, myslím, že areál by dál chátral. Jsem rád, že se podařilo dalším generacím zachovat toto architektonické dědictví. Tenhle prostor jsme oživili a udělali z něj opět jakési centrum Králova Pole a centrum vzdělávání. Není tu jen fakulta, ale i místo, kam můžou lidé zajít do zahrady, do kavárny nebo třeba na Noc kostelů. A kartuziánský klášter tak může dál sloužit tomu, čemu v minulosti - tedy vzdělávání," dodává Zdeněk Bouša.